Redakční systém (CMS)

Historie redakčních systémů

Statické weby

První weby, které vznikaly v počátcích internetu, tj. v letech 1990 až 2000, byly tzv. statické. To znamená, že jejich tvůrce psal kompletní HTML kód každé stránky ručně a server pak tyto stránky jen jednoduše zobrazil, nijak do nich nezasahoval. To mělo spoustu nevýhod:

• Obsah mohl publikovat jen ten, kdo uměl kódovat HTML.
• Případně bylo třeba publikaci obsahu delegovat na vývojáře webu, ale pak to stálo peníze a také to pár dní až týdnů trvalo.

K dalším nevýhodám statických webů patří, že úpravy prvků, které se na stránkách opakují, jsou zdlouhavé. Online svět proto experimentoval s desktopovými programy, které statické stránky generovaly. K nejznámějším patřil Microsoft FrontPage. Nebo s weby vytvářenými pomocí rámů – technologií, která umožňovala rozdělit okno prohlížeče do více segmentů a v každém z nich pak načíst jinou statickou stránku. Dnes už jsou tyto postupy považovány za překonané.

Toto období před příchodem redakčních systémů bývá označováno jako Web 1.0.

Přechodová fáze – jednoduché administrace

Od roku 1995 se postupně začaly rozšiřovat serverové jazyky jako PHP, ASP či JSP a vývojáři webů rychle přišli na to, že se jim vyplatí zákazníkům nabídnout administrační rozhraní, přes které si mohou přidávat další obsah sami.

Na rozdíl od současných redakčních systémů byly tyto administrace zprvu úplně jednoduché a umožňovaly pouze správu často aktualizovaného obsahu, jako jsou novinky či tiskové zprávy, u kterých zpoždění při publikaci vadilo nejvíce.

Takových předchůdců redakčních systémů existovalo mnoho – desetitisíce. Prakticky každý vývojář či internetové studio si obvykle vytvořili vlastní. Zároveň s tím se původní statické weby pomalu měnily na dynamické. Weby tehdy ještě negeneroval žádný komplexní redakční systém z dat uložených v databázi, ale shodné části stránek už se dynamicky na straně serveru načítaly z jednoho souboru.

Vznik redakčních systémů

Další vývojový krok byl logický – původní jednoduché administrace se naučily spravovat další části webu. Přibližně kolem roku 2000 se objevují redakční systémy, přes které lze spravovat obsah všech stránek. Umí také manipulovat se strukturou webu a chápou ji jako hierarchii. Administrátor si tak může založit novou stránku a umístit ji jako potomka některé již existující stránky, což se automaticky projeví na mnoha místech webu, například v hlavní navigaci, drobečkové navigaci, na mapě webu apod.

Samotný obsah stránek začíná být vytvářen pomocí markdown editorů a později také strále chytřejších WYSIWYG editorů a ukládá se do databáze (místo do souborů na disku serveru). To mimo jiné umožnilo vytvořit rychlé fulltextové vyhledávání. Vznikl tak nový typ navigace, který je naprosto zásadní zejména pro rozsáhlejší weby.

Možnosti moderních CMS

Dnes už jsme o 20 let dále a redakční systémy běžně obsahují mnohé další funkce:

Základní funkce moderních CMS

• správa obsahu jednotlivých typů stránek, včetně galerií, článků, kalendářů
• správa obrázků, multimédií, dokumentů či třeba souborů ke stažení
• plnohodnotná správa struktury webu, včetně automatického generování nejrůznějších navigačních prvků
• správa komentářů, diskuzí, anket a dalších prvků pro získávání zpětné vazby
• funkce pro správu a vytváření formulářů
• systém práv uživatelů – jeden uživatel například obsah vytváří a jiný ho schvaluje a publikuje
• verzování obsahu – možnost vracet se zpět k předchozím podobám téhož dokumentu, tak jak se během úprav postupně měnil
• logování aktivity uživatelů (takže lze snadno dohledat, kdo způsobil jakou změnu)

Jazykové mutace

• správa jazykových verzí webu, přičemž každá verze může mít odlišnou strukturu
• samotná administrace může být dostupná v různých jazycích
• u e-shopů také práce s měnami, automatické přepočty podle vlastních či aktuálních kurzů automaticky stahovaných třeba z webu ČNB

Technické záležitosti

• SEO friendly URL – adresy stránek příjemné pro návštěvníky i pro vyhledávače
• šablonovací systém umožňující oddělení funkční logiky od konkrétní podoby webu, plně přizpůsobitelné šablony
• MVC architektura – rozdělení zdrojových kódů redakčního systému na menší logické celky, což umožňuje snazší vývoj dalších funkcí a snižuje riziko chyb
• funkce zvyšující rychlost webů, například kešování složitějších komponent
• multiadministrace – přes jedno rozhraní si můžete spravovat více webů, například obsah hlavního korporátního webu i souvisejících microsite

Funkce CMS pro zvyšování viditelnosti webu

• podpora pro šíření obsahu na sociálních sítích – například správa meta tagů či obrázků, které se zobrazují na Facebooku a Twitteru při sdílení obsahu, integrace likovacích tlačítek apod.
• funkce pro lepší viditelnost ve vyhledávačích a pokročilé technické SEO
• pokročilá integrace s dalším nástroji – redakční systém například může předat získaný mail do mailingového nástroje, lead do CRM systému, načíst si obsah z externího zdroje apod.

Nejpokročilejší CMS

Sofistikovanější redakční systémy, zejména ty komerční, postupně přestávají být pouhým nástrojem pro správu obsahu a mění ve složité marketingové platformy, bez kterých si již neumíme digitální marketing představit. Umožňují například:

• správu obsahu i pro jednotlivé marketingové kanály
• marketingovou automatizaci
• personalizaci obsahu pro různé uživatele
• A/B testování obsahu či jednotlivých prvků webu
• pokročilou webovou a zákaznickou analytiku, například lead scoring, RFM segmentaci apod.

Výhody využití redakčních systémů

1. Rychlejší publikace obsahu

   Přidat nový obsah na web, který běží na redakčním systému, je dnes otázkou minut. Přihlásíte se, vyplníte jednoduchý formulář s názvem a dalšími parametry nové stránky, vložíte text článku, uložíte. A miliony lidí si ho mohou okamžitě přečíst.

2. Levnější publikace obsahu

   Už jsem to zmínil, k publikaci obsahu už dnes nepotřebujete rozumět HTML kódování či jiné specifické znalosti. Nemusíte platit HTML kodéra a ztrácí se tak úměra, že čím více obsahu chcete dostat na web, tím to bude dražší.

3. Stránky lze spravovat odkudkoliv

   Ke správě statického webu jste dříve potřebovali několik nástrojů. Minimálně editor a FTP klient, kterým jste úpravy nahráli na server. Dnes to rychle zvládnete i z počítače kamaráda, z internetové kavárny nebo třeba s pomocí chytrého telefonu.

4. Možnost spolupráce při tvorbě obsahu

   Modernější CMS obsahují funkce pro sdílení podkladů ve skupině autorů a pro společné vytváření obsahu. K vytvářeným článkům je například možné vést diskuzi a ladit je přímo v redakčním systému, ještě před publikací. Představte si, o kolik se tento proces zrychlí, když si lidé nemusí posílat dokumenty e-mailem a jen reagují na automatické anotace, které jim CMS vytváří.

5. Oprávnění a role

   Tento bod souvisí s předchozím. U větších organizací je běžné, že článek připravuje jeden člověk, jiný dělá korekturu a ještě jiný ho schvaluje k publikaci. Přidělené oprávnění se také může vztahovat jen na určitou kategorii webu.

6. Rychlejší vývoj nových webů

   Redakční systémy přináší také nezanedbatelnou výhodu pro vývojáře. S každým dalším webem, který na daném redakčním systému postaví, se schopnosti systému rozšíří a developer tak nemusí neustále programovat tytéž funkce. To také vývoj webů dramaticky zlevňuje.

Druhy redakčních systémů

Redakční systémy podle funkce

• WCM – zkratka z anglického Web Content Management, jde tedy o redakční systémy určené čistě ke správě obsahu jednoho či více webů.
• DMS – zkratka z anglického Document Management System, redakční systémy zajišťující správu a sdílení dokumentů napříč firmou či organizací.
• CCMS – zkratka z anglického Component Content Management System, redakční systémy, které skladují obsah rozdělený na malé komponenty, místo obvyklých článků či stránek. Toto pojetí přináší výhody hlavně v technicky orientovaných oborech, kde se tentýž obsah používá v mnoha různých kontextech.
• Blogovací systémy – redakční systémy umožňující správu osobních deníčků a firemních blogů.
• E-shopová řešení – systémy pro správu internetových obchodů a e-commerce řešení jsou také specifickým druhem redakčních systémů.
• Headless CMS – redakční systémy „bez hlavy“, tj. bez části, která se stará o zobrazení spravovaného obsahu. Systém obvykle obsahuje pouze API, přes které obsah vydává dalším navázaným systémům.
• Wiki – specifické redakční systémy fungující podobně jako Wikipedie, mnohdy se používají pro sdílení informací v rámci organizace. Nejčastěji jde o některou z modifikací programu MediaWiki.

Redakční systémy podle licence

• Otevřený software – redakční systém vyvíjí komunita programátorů a poskytuje ho uživatelům obvykle zdarma. Viz dále, open source CMS.
• Komerční software – redakční systém vytváří programátoři pro firmu, která ho následně prodává či pronajímá. Více dále v kapitole Komerční redakční systémy.

Redakční systémy podle technologie

• Desktopové programy – tato varianta má spoustu nevýhod a trh už od ní dávno ustoupil.
• Hostované CMS – redakční systémy běžící na internetu.

Přičemž hostované redakční systémy se dále dělí na:

• Webové aplikace instalované na serveru – dnes nejčastější možnost.
• Redakční systémy běžící z cloudu – cloudové verze se týkají zejména komerčních CMS poskytovaných formou SaaS a enterprise level redakčních systémů.

Další specifické typy CMS

• Flat-file CMS – redakční systém, který nepoužívá databázi. Data se ukládají do textových souborů, díky čemuž jsou tyto systémy datově nenáročné a velmi jednoduché na publikaci.

Open source CMS

Open source CMS, neboli redakční systémy s otevřeným kódem, jako jsou WordPress, Drupal, Joomla, OpenCMS, Mambo, Plone a mnohé další, obvykle vyvíjí rozsáhlá komunita programátorů. Kdokoliv si může redakční systém snadno stáhnout, upravit a často ho i šířit dále za podmínek vymezených jeho licencí.

Výhody otevřených redakčních systémů

• Za jádro redakčního systému obvykle nic neplatíte, další doplňky bývají také zdarma, nebo jsou poměrně levné.
• Pro redakční systém existuje řada předpřipravených HTML šablon, témat, modulů a rozšíření, které umožňují si redakční systém značně přizpůsobit.
• Nejste závislí na konkrétní firmě – relativně snadno přejdete s celým webem k jinému vývojáři.

Nevýhody open source CMS

Redakční systémy s otevřeným zdrojovým kódem bývají navrhovány tak, aby vyhovovaly většině. To znamená, že čím specifičtější máte nároky, tím méně vám CMS vyhoví. Může se dokonce stát, že vám vývojáři navrhují web podle možností redakčního systému, místo aby hledali ideální řešení pro potřeby vašich uživatelů.

Leccos si lze přizpůsobit výše zmíněnými pluginy a doplňky, ale i u jednoduchého webu jich obvykle potřebujete několik desítek. Každé takové rozšíření pak web trochu zpomaluje, je třeba je pravidelně aktualizovat apod. Některá rozšíření časem zamrznou ve vývoji a vy pak nemůžete dále aktualizovat jádro systému, protože by vám doplněk přestal fungovat. Případně musíte danou funkčnost narychlo řešit jiným doplňkem. Nemáte žádné garance a kromě komunitních diskuzních fór vlastně neexistuje ani žádná oficiální podpora. Tyto nevýhody částečně kompenzuje, pokud máte po celou dobu k ruce někoho, kdo se v ekosystému daného CMS dobře vyzná a jeho vývoj dlouhodobě sleduje.

Poslední nevýhodou je samotný otevřený kód, resp. jeho bezpečnost. Tím, že se daný redakční systém používá hodně lidí a že se útočník snadno dostane ke zdrojákům, vyplatí se mu investovat čas do hledání zranitelností a ty pak rychle a masově využít. Znamená to, že je nutné opravdu hodně dbát na zabezpečení a průběžné aktualizace redakčního systému – a ani pak nejste úplně v bezpečí. Na druhou stranu, otevřený kód zároveň znamená, že si do redakčního sytému nemohl udělat zadní dvířka žádný programátor, jako se to někdy stává u komerčních řešení.

Komerční redakční systémy

Někdy se jim také říká proprietární redakční systémy. Jak jsem již naznačil výše, z historických důvodů si téměř každé webové studio postupně vytvořilo vlastní CMS. Tyto systémy se od sebe velice liší kvalitou, možnostmi dalšího rozvoje, podporou a celkovým zázemím, jaké může daná firma poskytnout. Za některými redakčními systémy najdete pouze jediného programátora. Při jeho výpadku budete nahraní.

Na opačné straně spektra pak stojí třeba známá brněnská firma Kentico, která dlouhodobě vytváří vysoce kvalitní redakční systém na světové úrovni. Podíváme-li se na segment redakčních systémů pro e-shopy, nejvíce internetových obchodů v ČR provozuje firma Shoptet. Potřebujete-li špičkové řešení na míru, dobré jméno mají e-shopy Shopsys.

Komerční redakční systémy a e-shopy bývají obvykle nabízeny jedním z těchto tří způsobů:

Jednorázová licence

Dodavateli, který vám na svém redakčním systému obvykle zároveň vytváří web, zaplatíte jednorázovou částku. Web pak běží buď z vašeho serveru, nebo ho dodavatel provozuje ze svých serverů a vy pak u něj platíte klasický webhosting.

Nevýhodou tohoto řešení je fakt, že dodavatel obvykle nemá příliš velkou motivaci k tomu, aby se o váš projekt dlouhodobě staral. Vždy pro něj bude výhodnější stavět weby nové, než upravovat a udržovat ty stávající.

Aplikační hosting

Dodavateli platíte měsíční paušál, který zahrnuje webhosting, pronájem hotového webu i použitého redakčního systému. Často se na začátku platí také služby na míru, například grafika webu či tvorba HTML šablon, které si v případě nespokojenosti může klient odnést k jinému dodavateli.

Značnou nevýhodou, stejně jako u jednorázové licence, je tzv. proprietární uzamčení (vendor lock-in). To znamená, že výběrem dodavatele redakčního systému se stáváte tak trochu jeho rukojmími. Neboť vyměnit redakční systém, na kterém web běží, bývá obtížné, časově náročné a hodně nákladné. A platí to tím více, čím je web specifičtější a redakční systém pod ním více přizpůsobený na míru.

Balíčkové řešení

V tomto modelu dodavatel obvykle sám nevytváří weby, ale soustředí se čistě na vývoj redakčního systému. Ten proto obsahuje funkce, které vám umožní si web sami naklikat, vytvořit si pro něj vlastní šablony atd. Pak už si jen platíte měsíční pronájem. Případně dodavatel redakčního systému spolupracuje s třetími stranami, které vám na jeho CMS nový web postaví. Mezi nejznámější poskytovatele balíčkových řešení patří WebFlow, SolidPixels, SquareSpace, WebNode či méně osvědčený WIX.

Tento platební model se postupně stále více rozšiřuje, neboť jeho zásadní výhodou je fakt, že zadavatel nenese náklady na aktualizaci redakčního systému, netýká se ho riziko technického dluhu, nemusí platit další rozvoj CMS ani doprogramování dalších funkcí, které nejspíš budou za pár měsíců potřebné, aby web obstál v moderním, silně konkurenčním prostředí.

Na druhou stranu, balíčková řešení mívají obvykle omezené možnosti přizpůsobení, takže dříve nebo později narazíte na hranice toho, co vám redakční systém umožní. Pokud však nepotřebujete zásadnější úpravy na míru – a takových webů je dnes cca 80 % – redakční systém či e-shop formou balíčku vaše požadavky splní a v dlouhodobém horizontu zaplatíte mnohem méně, než u jednorázové licence nebo aplikačního hostingu.

Zastoupení redakčních systémů v ČR

Podle dat WhatCMS.org z ledna 2020 vede v ČR s velkým náskokem redakční systém WordPress s 51 % domén. Následuje Drupal a Joomla s 8 %, Shoptet s 6 % a další e-shopová CMS: