Příklad jednoduché URL
Webová adresa této stránky
Například URL této stránky, kterou můžete vidět v adresním řádku prohlížeče, je:
Uprostřed vidíte adresu mého webu, která se skládá ze třech částí oddělených od sebe tečkami (čteme zprava doleva, jak se postupně zanořujeme v doménovém stromu):
- doména nejvyššího řádu (cz)
- doména druhé úrovně (strafelda)
- subdoména (www)
Adresa této stránky dále obsahuje název stránky (/url). Poslední částí URL je protokol, přes který si může prohlížeč o tuto stránku požádat server. V tomto případě jde o protokol HTTPS (ono https:// na začátku).
E-book za mail
Získejte podrobný návod Jak na e-mail marketing (52 stran). Více informací.
Žádný spam, jen užitečný obsah. Newsletter posílám cca 8× ročně. Odhlásíte se kdykoliv.
Další možné části URL
Adresa zdroje může dále obsahovat:
-
Jméno a heslo
Do URL je lze takto zadat, pokud ho server vyžaduje k HTTP autentizaci. Píše se hned za protokol způsobem uzivatelske-jmeno:heslo@. A nemusíte ho pak vyplňovat do formuláře.
Zapisovat jméno a heslo do URL už se však dnes nedoporučuje, protože adresa může zůstat uložená někde v historii prohlížeče a heslo se pak může někomu zobrazit. Oficiálně je tento zůsob již označován jako
deprecated
(překonaný) a některé prohlížeče už ho ani nepodporují. -
Číslo portu
Port identifikuje požadovanou službu (píše se za doménu nejvyššího řádu a odděluje se dvojtečkou, třeba :443). Pokud však nejde o nějaký nestandardní port, není třeba ho zadávat, protože si ho prohlížeč doplní sám podle protokolu.
-
Cesta ke stránce
Cestou je míněna struktura adresářů, ve které se stránka nachází. Nejvyšším adresářem je tzv. root., ktzerý leží na úrovni domény. Třeba zde by byl soubor index.htm v rootu: www.strafelda.cz/index.htm. A nebo je soubor někde v adresářové struktuře, pak je za doménou nejvyššího řádu vypsána cesta skrze adresáře k souboru, adresáře se oddělují lomítky (www.strafelda.cz/adresar/index.htm).
-
Název stránky s koncovkou
Název stránky se obvykle uvádí včetně její koncovky (třeba index.htm). Pokud však stránky generuje redakční systém, celou strukturu adresářů a souborů pak pouze simuluje a reálné soubory, které se na adresách nacházejí, skrývá. To umožňuje navrhnout autorům redakčního systému prakticky jakoukoliv strukturu URL a také zde vůbec nemusí být koncovky souborů.
-
Parametry stránky
Parametry se píší za jménem stránky a oddělují se od stránky otazníkem, například ?logged=true). Pokud je jich v URL více, navzájem se oddělují znakem &. Můžete si je představit jako promenné a jejich hodnoty (?promena1=hodnota1&promenna2=hodnota2) K parametrům stránky patří i tzv. kampaňové parametry, na kterých stojí webová analytika.
-
Fragment
Fragment, nebo také záložka či kotva, odkazuje na určité místo na stránce. Je-li v URL zadána kotva, prohlížeč k ní po načtení stránku odroluje. Kotvy se zapisují s mřížkou na úplný konec URL (#zalozka).
Kompletní adresa zdroje tak může vypadat takto:
Poznámky k zápisu URL
Velikosti písmen
U názvu domény a protokolu na velikosti písmen nezáleží. Www.Strafelda.Cz je totéž, co www.strafelda.cz, prohlížeč si to na malá písmena převede. Toho se často využívá u názvů domén, kterou jsou složené z více slov. Do reklamy napíšete třeba BazarStarychAut.cz, lidem se to lépe čte a zároveň jim to funguje stejně jako bazarstarychaut.cz.
Pozor však na to, že u adresářů, názvu a koncovky dokumentu už na velikosti písmen záleží. Adresa www.strafelda.cz/index.htm tedy není to samé, jako www.strafelda.cz/INDEX.HTM.
Mezery a zvláštní znaky
Pokud se v adrese někde nachází mezera, třeba někde v parametrech, je nutné ji nahradit řetězcem %20. Programátoři tomu říkají URL encodování a existují online nástroje, které to udělají za vás. A stejným způsobem nahradí i další speciální znaky.
Diakritika v URL
Dnes již lze diakritiku běžně v URL používat, ať už českou, slovenskou nebo třeba norskou. Pokud to váš redakční systém podporuje, bude vám to fungovat, stránky se na daných URL normálně zobrazí. A nevadí to ani z hlediska optimalizace pro vyhledávače, třeba Wikipedia ji používá běžně a výborně se umisťuje ve výsledcích vyhledávání.
I přesto to však nedělejte, protože:
- Některé nástroje diakritiku v URL nepodporují → budete řešit zbytečné problémy.
- Nástroje pro webovou analytiku někdy URL změří s diakritikou a jindy ji vidí v encodované podobě (v závislosti na tom, jak funguje konkrétní počítač či telefon) → URL na některých přehledech se vám rozpadne do více řádků.
- URL s diakritkou jsou hůře použitelné pro uživatele, neumí ji třeba opsat z reklamy, je obtížné ji nadiktovat po telefonu apod.
Absolutní vs. relativní URL
Adrese ukázané výše výše říkáme absolutní URL. Proti tomu existuje relativní URL, která vychází z umístění aktuálního dokumentu (stránky, která odkaz obsahuje). V takovém případě je možné některé části adresy vynechat. Např.:
- pokud je odkazovaná stránka umístěna na téže doméně jako stránka odkazující, můžeme v URL vynechat jméno domény.
- Pokud je navíc umístěna ve stejném adresáři jako odkazující stránka, není třeba v URL psát ani cestu.
Používání relativních URL na webu má dvě zásadní výhody:
- představuje to méně psaní (a trochu to tedy zkracuje kód)
- adresy takto zadané například v redakčním sytému, budou fungovat i při změně domény
Druhý případ může nastat, když si třeba plníte obsahem nový web umístěný na nějaké dočasné subdoméně. A po naplnění ho developer přenese na finální doménu. Kdybyste při ukládání textů zadali adresy v odkazech absolutně, na nové doméně by již nefunovaly (resp. by odkazovaly na stránku na oné subdoméně a nikoliv na stránku na finální doméně).
SEO friendly a user friendly URL
V dobách, kdy začínaly první redakční systémy, řešili programátoři URL stránek pro ně tou nejjednodušší cestou – množstvím parametrů. Adresa internetové stránky obvykle vypadala takto:
Takové adresy:
- si uživatelé nepamatovali
- uživatele neinformovaly, jaký obsah nabízí
- se zalamovaly v e-mailech a nešlo pak na ně kliknout
- nebylo možné nadiktovat po telefonu
Modernější redakční systémy tedy začaly podporovat tzv. cool URL (tento název přešel i do češtiny), kdy výše uvedená adresa byla převedena do podoby:
Pokud byla adresa krátká a srozumitelná, říkalo se jí také user friendly URL (adresa přátelská k uživatelům). Pokud obsahovala klíčová slova, pak to byla SEO friendly URL (adresa přátelská k vyhledávačům). Dnes už význam klíčových slov v URL poklesl. A nejmodernější redakční systémy a e-shopy používají ještě kratší adresy, které vůbec neobsahují adresáře ani koncovky souborů:
Jakmile adresa stránky nereflektuje její umístění ve struktuře webu, má to zásadní výhodu v tom, že můžeme stránku přesunout v rámci webu jinam a URL se nezmění. Třeba u e-shopu, když produkt přehodíme do jiné kategorie. A URL se nezmění, ani když vyměníme redakční systém běžící na pozadí na úplně jiné technologii (místo koncovky .php
by jinka bylo třeba .asp
).
A trvalost webových adres, to je naprosto zásadní vlastnost – pro vyhledávače i pro uživatele. Pokud už musíme URL změnit, můžeme (a měli bychom) sice původní adresu přesměrovat na novou, ale i toto řešení má své nevýhody.
Co je URI
URI je zkratka z anglického Uniform Resource Identifier, neboli jednotný identifikátor zdroje. Je to obecnější koncept než URL, kterému je nadřazený. Přesto se však v běžné komunikaci oba termíny zaměňují.