E-book za mail
Získejte podrobný návod Jak na e-mail marketing (52 stran). Více informací.
Žádný spam, jen užitečný obsah. Newsletter posílám cca 8× ročně. Odhlásíte se kdykoliv.
Příklady duplicitního obsahu
Duplicitní obsah vzniká mnoha způsoby:
- Pokud například vlastníte několik domén a všechny směřují na stejný web (správným řešením je využít přesměrování).
- Duplicita také snadno vznikne, pokud web obsahuje nějaké filtry (typicky v kategoriích u e-shopů). I kdyby filtr obsahoval jen několik parametrů, jejich vzájemné kombinace vytvoří velké množství různých adres (s velmi podobným obsahem). Řeší se to pomocí kanonizace URL.
- Duplicitní obsah také může být způsoben nesprávným odkazováním, např. pokud na úvodní stránku webu odkazujeme jménem adresáře i URL se jménem stránky (např. www.examle.cz a www.example.cz/index.htm).
- Také domény fungující bez a s www na začátku mohou být považovány za duplicitní obsah.
Čemu vadí duplicitní obsah
Protože duplicitní obsah není zakázanou SEO technikou, neměla by za něj hrozit penalizace. Zde to například potvrzuje John Mueller z Google. Zároveň prý pro Google duplicitní obsah není negativním faktorem. Výjimečně se však stává, že vyhledávač odstraní všechny stránky mající duplicitní obsah, tedy neponechá ve výsledcích ani jedinou z nich (např. u webů s podobnými popisky různého zboží).
Mnohem nepříjemnější je ale fakt, že nám duplicitní obsah zhoršuje umístění ve výsledcích vyhledávání. To proto, že zpětné odkazy, namířené na adresu, kterou vyhledávač vyřadil, ztrácí svůj efekt. Kdybychom duplicitě zamezili, efekt odkazů vedoucích na všechny URL se shodným obsahem by se sčítal a snáze bychom dosáhli lepších pozic.
Duplicitní obsah jako důsledek krádeže
Pokud se někomu zalíbí váš článek a zkopíruje si ho na svůj web bez vašeho souhlasu, jde o porušení autorských práv. A samozřejmě tím také vzniká duplicitní obsah, což vás výše popsaným způsobem poškozuje. Mně se to děje nepříjemně často a už jsem si na to vypracoval jednoduchý postup:
- Jako první krok zvážím, jestli to zkrátka nenechat tak, jak to je. Zda mi daný článek stojí za to se tím zabývat a utratit na tom vzácný čas a finance. A jestli třeba nejsem vlastně rád, že se k němu dostane více lidí, byť pod cizí značkou.
- Zdvořile upozorním na porušení autorských práv a požádám o přidání odkazu na můj původní článek, případně o urychlené smazání. Do žádosti uvedu jasné datum, do kdy prosím o reakci. Slušnost se však každopádně vyplácí, v mnoha podobných případech už se ukázalo, že majitelé webu vůbec neměli ponění, že u sebe publikují ukradený obsah. Dokonce za něj mnohdy zaplatili „copywriterovi“.
- Řeším to s právníkem. Situaci zdokumentuji pomocí screenshotů obou článků, přihodím odkaz na Internet Archive Wayback Machine, čímž dokážu starší datum publikace. Případně lze totéž zařídit i pomocí screenshotů z Google Analytics či jiných nástrojů. Na tomto základě právník připraví předžalobní výzvu – a to obvykle stačí. K soudu jsem se zatím nedostal.